Arwenka
S Arwenkou jsem se seznámila při večerním venčení, když na mě vyběhla z křoví. Nejdřív jsem se lekla, že je to pitbul a že mě sežere, jako se to všude píše a říká, že?! Ale po chvilce jsem zjistila, že je to dobrosrdečná feňule, s kterou můžu vyvádět lumpárny. Moje panička a její Monča si dlouho povídali a tak nějak se stalo pravidlem, že jsme se venku večer často potkávaly. Ze začátku jakoby náhodou, ale mě i Arwen bylo jasné, že paničky jedna druhou vyhlíží z okna, aby si mohly poklábosit. Řeknu Vám, to byly hodiny kecání. Ale my s Arwen byly rády. Mohly jsme běhat a hrát si. To jsme se od nich ještě moc nevzdalovaly.
Časem si paničky vyměnily čísla a začlo se chovit ven oficiálně společně na dlouhé procházky. Přitom se paničky často zapovídaly a my jsme si vyhlídly v dálce nějakou kořist a uháněly jí ulovit. Jsme sehraná dvojka, já vystavím a Arwen loví. Samozřejmě, že se k lovu přidám. Vždyť jsem taky lovecký hafan.
Často chodíme po lovení na polích k Arwen a Monče. Paničky si uvaří kafíčko a my s Arwen řádíme a provozujeme svoje psí zápasy na posteli.
Někdy Arwenku hlídáme. To když její panička jde řádit do víru noci. Náš Pucín ji psychicky deptá. Ona je totiž Arwen taková lovkyně koček, že těžce nese skutečnost, že u nás právě ta rádoby kořist vládne.
Díky Arwence a její paničce Monča vyrážíme na akce a seznamujeme se s novýma kámošema.