Já, ohař Bibi
Jmenuji se Bibi, narodila jsem se 29.12.2005, takže jsem byla vlastně takový opožděný dáreček pod stromeček. Nějakou dobu jsem žila s maminkou Astou a tatínkem Dykem v obci jménem Málkov u Zdic, ale pak si pro mne přijel páníček, s kterým jsem si užívala svobody na koňském statku na Lejškově u Málkova. Páníček mě občas bral ke své sestře do Králova Dvora. Byla jsem tam moc spokojená a tudíž, když si mě nemohl vzít do svého nového bydliště, zůstala jsem tam s tetou Zuzkou a její rodinou. Dneska už to teda není žádná teta, ale moje právoplatná panička a ta její rodina se stala i mojí rodinou. Takže NAŠE rodina se skládá ze mě, paničky Zuzky, s kterou trávím nejvíce času ať už venku nebo doma, velkého pánečka Martina, kterého vždy poslouchám na slovo, aby se náhodou na mě nemusel zlobit a malého pánečka Martínka, s kterým dělám lotroviny a psí kusy.
Doma se mnou ještě bydlí kocour Pucín. Nerada, ale musím přiznat jednu velikou prohru v mém dosavadním životě. Chápu, že pes je tady od toho, aby kočky proháněl, ale Pucín není jen tak obyčejná kočka. Pucín je tyran a despota. Normálně si představte, že bez jeho povolení se nemůžu jít pomazit s paničkou, nad miskama se řídí heslem "co je tvoje, to je moje a co je moje do toho je ti prdlajs" a občas mě i dokonce i kousne či škrábne. Prý prevence, abych ho náhodou nekousla já.
V Králově Dvoře je ideální místo pro život psa. Kousek od paneláků je spousta polí, luk a lesů, kde se dá běhat, honit zajíčky a srnky a nebo třeba hledat myšky. To já tuze ráda....a protože mě panička málokdy připíná na vodítko, stačila jsem se seznámit se spoustu psích kámošů. Navíc, aby jí to nebylo líto, našla jsem jí přes ty moje psí kámoše i nějaké ty lidské na klábosení, když mi si spolu hrajeme.
Takže jestli chcete vědět, jak si užívám radosti a strasti běžného psího života, čtěte dál v jednotlivých rubrikách a nezapomeňte mi napsat do návštěvní knihy.
Pa Vaše Bibi